V tu chvíli byli venku již i všichni číšníci a také se tam shromáždili všichni, kteří byli ten den v blízkém okolí.
„Tak si dáme všichni panáka domácí slivovice a uvidíme, co se bude dít.“
Jeden z číšníků měl tento skvělý nápad. V okamžiku se mezi svatebčany objevila platíčka plná tohoto lahodného padesátiosmiprocentního moku.
„Ještě jeden, prosím… Tady taky a radši dva… Sem dva dvojitý…“
Lidé se překřikovali jeden přes druhého a chtěli to všechno spláchnout ve víře, že na to zapomenou.
A jak všichni začali pít, pomalu začal upadat zájem o to všechno, co se před nimi odehrává. Ani si nevšimli, že Zaphod, Ford, Douglas, Jane, Polly a Činy zmizeli v útrobách lodi.
Jediná, kdo si toho všimla, byla bábrle.
„Tak co kotě, jedeš se mnou?“
Fordova otázka trochu Činy zaskočila, ale ne natolik, aby odpověděla ne. Takže jen kývla, jako že ano. Pak už se jen hlavní vstupní dveře pomalu začaly zavírat a loď začala divně hučet. To přimělo dav okolo ní si jí zase všímat.
Pak se hlavní dveře ještě jednou otevřely, vyšla z nich Činy a promluvila naposledy k Filipovi.
„Filipe, já jsem ti to říkala, hlavně žádný dramata. Fakt nemá cenu se ptát!“
Pak se jen usmála a zmizela v lodi.
„Cože? Už zase?“
Filip měl déjà vu.
Ještě se ve dveřích objevil Douglas a promluvil na Filipa.
„Ty, prosím tebe, dopiš to za mě, já tady mám ještě nějakou prácičku a nevím, jak dlouho mi to bude trvat.
Chápeš, musím trochu probádat ten vesmír, když mám teď tu možnost, konečně…“
Pak se už jen dveře zavřely, krabička, kterou Dirk držel, jen zavibrovala a loď zmizela v oblacích.
Všichni tam ještě chvíli stáli, koukali, čeho že to vlastně byli svědky, a po deseti minutách se začali pomalu vytrácet zpět do sálu, aby stihli předkrm ještě teplý. Byla by totiž škoda, aby vystydl. V rádiu kdesi v útrobách Besedy právě hlásili, že pražské letiště právě zmizelo a místo něj se objevila díra jako po dopadu meteoritu, která se vzápětí změnila v malou krabičku sirek.
Bábrle tam stála se starým Rejžkem a usmívali se. Šarlota vzala Filipa za ruku, objala ho a pošeptala mu cosi, co mělo znamenat asi toto: Budu vždycky s tebou a pomůžu ti to všechno sepsat, abys Douglase nezklamal.
Kapitola čtyřicátá osmá
Také se vám občas stane, že máte něco na mysli, ale nesmíte o tom promluvit, jinak to kouzlo toho, co víte, zmizí? A někdy to zmizí jen proto, že začnete přemýšlet a nová myšlenka zkrátka přehluší tu, která kdyby se dostala ke slovu, tak objeví věci, které člověk hledá celý život... A o tom to je. A to je i Nová Příčina k tomu, mít Nový Důvod ho žít naplno.
A ještě jedna věc na úplný závěr, aby to nebylo tak pompézní…
Někdy tím, že se rozsvítí, se zhasne.
Kéž by to fungovalo i obráceně...
Kapitola čtyřicátá devátá
A zatím někde na okraji vesmíru a myšlení.
Nová Příčina:
„Proč si myslíš, že jsem hloupá?“
Nový Důvod:
„Prostě to vím a neptej se proč. Pokud nemáš dostatek soudnosti, nemůžeš to pochopit.“