Ford se snažil nastínit situaci. Zaphod nic neříkal. Jen tak stál a obě hlavy měl v jemném záklonu na důkaz toho, že se soustřeďují na něco přijít.
Po pěti minutách dumání a úporného hledání řešení z něj nakonec vypadlo pouze to, že si jde pro něco do lodi a že bude za chvíli zpátky.
„Proč s ním vlastně chce Zaphod mluvit?“
Bábrle viděla starostlivě vyhlížejícího Forda a snažila se ho nějak zabavit. Nejlepší věc, jak někoho zabavit, je, se ho na něco zeptat. Jenže není úplně nejlepší se toho někoho zeptat na něco, na co stejně nezná odpověď. Tím sice docílíte zabavení, ale asi tak na pět sekund, než vám ten někdo odpoví, že neví nebo tak něco. V ničem víc to vám, ani jemu, ani situaci nepomůže.
„To bych taky rád věděl, protože v tom bude určitě nějaká velká věc. S ním je to vždycky tak. Nic neřekne až do chvíle, než musí. Ale tohle je zatím to nejdivnější, co jsem doposud od něj slyšel. Rozumíte tomu, babi? Chtít mluvit s člověkem, kterej si vás vymyslel? Nevím, kdo si vymyslel mě, protože nevěřím tomu, že to byl nějakej Douglas Adams z Anglie, ale rozhodně bych s ním nechtěl mluvit, a když, tak bych ho musel zabít...“
„Počkej, počkej, hochu s tím zabíjením. Stačí, že tu máme jednoho mrtvého. Ale něco jsi mi připomněl s tím, kdo si tě vymyslel... Víš o tom, jak to tu funguje na Zemi? Tenhle samej problém tady mají všichni ti, kteří se snaží si odpovědět na otázku, kde se tu vzali a odkud, nebo, a teď pozor, kdo je stvořit neboli vymyslel. Už to chápeš?
Pro tebe to možná není až tak důležité, ale pro Zaphoda jo. Ten totiž jde za původcem myšlenky. A myslím si, že na to jde dobře. Jeho jedinej problém je ten, že Douglas už bohužel nežije. Ale jinak...“
Bábrle se trochu zamyslela. Pak pokračovala.
„Já bych s ním chtěla vlastně také mluvit. Protože on je ten, kdo mě stvořil a znetvořil a dal mi tenhle osud. A já to mám ještě horší v tom, že o mně nedokončil to, proč jsem tehdy řekla:
„Proboha to ne, už zase? Protože do knihy dopsal větu, která mě trápí celou moji existenci. Napsal totiž: Kdybychom se dozvěděli, proč si onen květináč myslel právě tohle, dozvěděli bychom se toho víc o podstatě vesmíru, chápeš?“
„A myslíte si, že je normální, aby někdo napsal knížku, a postavy z tý knížky normálně existovaly? Jako já třeba?
Co mi řeknete na tohle?“
„V tom je právě zakopanej pes. Ale třeba je to tak, že jenom věci, které už dávno někde existují, začnou existovat jinde, a to jenom proto, že na ně někdo přijde. To máš stejný se vším. Gravitace tady existuje věky, ale přišlo se na to až před sto padesáti lety. O elektřině neměl nikdo ani zdání a pak přišel nějakej človíček a řekl:
„Hele, tady je elektrika,“ a bylo to. A možná to, že ty tu nadáváš na to, že nevěříš, že tě někdo vymyslel, je právě tvůj omyl. Špatnej pohled na tu věc. Což když to je opravdu tak, že jenom objevujeme už existující? Možná, že právě tou poznámkou chtěl Douglas Adams něco naznačit, kde hledat nebo tak. A Zaphod to jedinej tuší. Co ty mi řekneš na tohle?“
„Myslíte, že právě proto chtěl Zaphod mluvit s Douglasem?“
„Přesně tak, kámo. Dobrej postřeh.“
Zaphod si to vítězoslavně vkráčel do místnosti. Vypadal, jako by právě vyhrál triatlon na olympijských hrách.
Bez energie, ale plný euforie.
„A už taky vím, proč říkáte Panenko skákavá, když vás něco překvapí.“
Tím je trochu Zaphod zaskočil, protože ani bábrle ani Ford zrovna toto nečekali. To, na co čekali, bylo vysvětlení. Ale bohužel nepřišlo.
„A teď už musíme jít, ukážu vám loď a povím vám, na co jsem přišel.“
Tím oba dva dorazil.
Jen jedna věc tu nehrála. A o té nevěděl ani Zaphod. Nová Příčina, loď, která neměla v celém časoprostorovém mírouniverzálnu a okolí obdoby, ho totiž o tom, na co přišel, jednoduše přesvědčila. Věci prostě jsou a tím, že na ně přijdete, je pouze uvedete v existenci. A přesně na tomhle principu ta loď fungovala. Chytrá byla. A fungovala dokonale. Pomáhala směrovat myšlení, což je nedocenitelná funkce. A Zaphod ji měl skoro zadarmo. Také neuvěřitelné, ale to už je prostě vesmír. Anebo spíš prodejci těchhle lodí a jejich obchodní talent plus pár triků, jak získat zákazníka. V případě Zaphoda to byl asi jeden z nejlepších či nejhorších obchodů, které kdy kdo udělal.
To záleží na tom, z jaké strany se na to podíváte.
Nová Příčina stála za tvrzí a připomínala kapesní CD přehrávač v měřítku dvě stě ku jedné. Člověk, který ji viděl poprvé, z ní měl pocit, že tohle může být cokoliv, ale ne rozhodně kosmická loď. Sotva jste ale vstoupili na palubu, uvědomili jste si, že tohle nemůže být nic jiného než kosmická loď. A změna vašeho dojmu? Design. A to byla jedna z dalších hlavních věcí. Tím, jak loď vypadala, absolutně nevzbuzovala dojem něčeho extra, čehož by si všiml každý běžný člověk a co by vzbuzovalo paniku. Další finta návrhářů, jak schovat hlavní poslání v zájmu vyvolání zcela neškodného dojmu. A tady je potřeba se zastavit u jednoho velice důležitého bodu. Protože loď
byla vyvolána v existenci bábrlí, která si nedala pozor na jazyk, dostáváme se k problému, kdo byli vlastně ti tvůrci, kteří loď navrhli a zkonstruovali? Odpověď zní: Bylo dřív vejce anebo slepice?
Pravda, to není zrovna odpověď, kterou by každý čekal, ale i otázka může být někdy lepší než nic, co říkáte?
„Tak, tady to je.“
Zaphod ukázal na malou dřevěnou krabičku, která se povalovala v rohu lodi, a kdyby tu někdo uklízel, určitě by ji vyhodil jako odpad. Zvedl ji a ukázal oběma.
„Už to chápete?“