„Tam jsme právě byli.“
Zaphod odpověděl stylem poštovního úředníka, z jehož odpovědi na váš dotaz, zdali se vám neztratil balík, na který beznadějně čekáte již tři roky, nevyčtete nic, natož abyste se domohli toho, co je s ním nebo kde je a už
vůbec ne to, jestli vám ho někdy někdo doručí.
Loď mezitím tiše klesla a jemně se posadila na Zem.
„Kde to jsme?“
Bábrle se konečně dostala ke slovu.
„Na Zemi. V Kalifornii. Sobota, 11. května 2001. Ráno. Stačí?“
Nová Příčina si bábrli oblíbila, a proto jí odpověděla ona sama. Pak udělala jeden ze svých triků, kvůli kterým se stala tak vyhledávanou lodí. Přesvědčila i Forda se Zaphodem, že jsou tam, kde jsou. Také je přesvědčila o tom, že za chvíli vyjde ven z baráku, před kterým stáli, Douglas na svou poslední cestu těsně před tím, než dostane infarkt. A to všechno bez jediného slova. Úžasná loď.
„No jo, ale jak to uděláme?“
„Prostě ho zachráníme těsně před tím, než umře, a dodáme sem nějakýho dvojníka, abychom nevzbudili podezření.“
Zaphod to měl promyšlené dopředu.
„A kde najdeme mrtvého dvojníka?“
Ptali se všichni tři sami sebe. Netušili, že se ptají lodi, která to přesně očekávala.
„A co takhle nahlídnout do patologií v okolí? Třeba tam něco najdeme.“
Zaphod byl chytrý. Alespoň mu to tak připadalo.
„Tak jde se na to!“
Ford zavelel, jako by byl rozený vyhledávač posmrtných dvojníků.
Jediná bábrle si nebyla až tak jistá tím, že všechny myšlenky jdou z jejich hlav.
„Jaký k tomu máme důvod ho zachránit?“
Ford se Zaphodem ji ignorovali a navíc, Nová Příčina odpověď zakódovala časově.
A tady bychom se mohli na chvíli pozastavit. U časového kódování odpovědí. Kdosi chytrý přišel na to, že odpověď na každou otázku přichází po jistých nakupeních pravděpodobností v jistém neidentifikovatelném časovém úseku za jistých, předem nepředpovídatelných, situací. Jediné, na co ten chytrý člověk přišel, bylo, že to přichází vždycky, když to nejméně čekáte. Nazval to časové kódování odpovědí. Bohužel se jeho idea neuchytila, protože to nikdo nechápal.
A pak přišel jiný, méně chytrý člověk, a nazval to zákon schválnosti, což se – zcela neočekávaně, okamžitě uchytilo.
Bábrli mrzelo, že ji oba dva ignorují. Až teď ji došla odpověď.
„Jo, aha, abychom s ním mohli mluvit v klidu. To je chytrý.“
„Přesně tak. Dneska je den, kdy má Douglas dostat infarkt. K tomu, abychom si s ním vůbec mohli popovídat a dozvědět se odpověď, ho musíme zachránit před infarktem, jinak nám nic nepoví. A abychom nenarušili časovou relastatiku, musíme všechno naaranžovat tak, aby to vypadalo tak, že umřel.“
Zaphod to měl promyšlené díky lodi.
„Teď sebou musíme mrsknout, jinak to nestihneme a všechno bude v háji. Babi, vy zůstanete tady a budete sledovat, až vyjde. Za žádných okolností nesmí odejít nebo odjet pryč od baráku. Musíte ho tu zdržet. A my jdeme.“
Zavelel Fordovi a pak oba opustili loď. Bábrle zůstala sama a najednou jí to všechno připadalo naprosto nepochopitelné. Naštěstí byla na lodi, která si s tím uměla bravurně poradit. Pustila jí její nejoblíbenější seriál Krok za krokem a bylo. Rázem zapomněla na veškeré problémy se světem. Jen ji každých pět minut upozornila nápisem na obrazovce, aby se podívala, zda Douglas nevychází. Ten si ten den mimořádně přispal.
„Kde najdeme ty patologie?“
Ford se ptal sám sebe.
„Ve žlutých stránkách.“
Odpověděl si.
„Kde vezmeme žluté stránky?“
Ptal se Zaphod sám sebe.
„V nejbližší telefonní budce.“
Ujistil se, že ví, co chtějí.
„Musíme najít telefonní budku.“
Vypadlo z nich v ten samý moment.
Okolo zrovna žádná nebyla a tak museli jít dolů ulicí, podél nádherných kalifornských domů, které stavěli nádherně levně najatí stavitelé za nádherně veliké peníze. V tom tkví hlavní trik, jak mít nádherný dům. Na to, abyste mohli mít za svoje peníze tak nádherný dům, musíte najít ty nejlevnější pracovní síly. Kde jinde ušetřit peníze, když ne na lidech? To už jsou holt Kaliforňané.
První telefonní budka, ve které byly žluté stránky, ve kterých byly listy, které hledali, se objevila až po dobré hodince hledání a byla v pořadí sedmnáctá. Ostatní buď vůbec neměly žluté stránky, nebo je měly, ale půlka listů
(v lepším případě) chyběla, nebo neměly dokonce ani telefon, protože někdo jiný ho buď zřejmě potřeboval doma, nebo nevěděl, že se má po ukončení hovoru zavěsit zpět.