„Jasně, Nová Příčina to dokáže levou zadní.“
Zaphod celou situaci korunoval.
„Nemohla bych vystoupit a někde na vás počkat?“
Bábrle si nebyla zdaleka tak jistá jako Zaphod. I Ford s Douglasem po sobě koukali jak vrána na vránu a nevěděli, jestli nemají náhodou udělat to samé co bábrle. Zaphod ovšem ani jednomu z nich nedal sebemenší šanci.
„A teď čumajte, to jste ještě nezažili...“
V tu chvíli to s lodí cuklo a vystřelilo ji to přímo do Slunce. O deset sekund později se všichni sbírali z podlahy, Slunce zmizelo z předních skel a objevilo se za lodí.
„To bylo, co? Ještě jednou? Kam se hrabou krkolomné horské dráhy na Nifu Belosteu...“
Zaphod byl potěšen. Bábrle vyděšená. Ford se nadšeně díval s Douglasem za loď a kývali hlavou na výraz uznání.
„To museli být chytří konstruktéři, kteří stavěli tuhle loď.“
„Jo, to jo. Ale pozor, dáme si to ještě jednou. Žjůááááhhhh...“
Loď proletěla středem Slunce a tentokráte pořídila i pár fotek z jádra, aby přítomní na palubě věřili, že tudy opravdu proletěli.
Když jim Zaphod rozdával velké barevné záběry, museli všichni uznat, že to je opravdu něco nevšedního.
„Tak už přistaneme nebo tady budeme trávit zbytek našeho života tím, že si budeme jako malé děti prohánět středama hvězd?“
Bábrle už se těšila domů.
„Co tomu říkáš, Forde? Kam se ten Cikorka hrabe, co?“
„Jo, normálka dobrý. To jsem nečekal. Ta loď je vážně dobrá.“
Není nutné vysvětlovat, kdo Forda přesvědčil o tom, aby to řekl a myslel si to. A není nutné rovněž vysvětlovat, že vše, co si mysleli i všichni ostatní na palubě, bylo dílo Nové Příčiny.
„To jsem chtěl slyšet. A teď konečně můžeme přistát na Zemi. Jo, a ještě jednu věc jsem vám neřekl.“
Podíval se speciálně na Douglase.
„Je 1. května 2003 ráno.“
„Cože? Kolikátého že je?"
„Slyšel jsi dobře. 1. května 2003.“
Ford se podíval na Douglase s politováním výrazem.
„Asi bychom ti něco měli říct, Douglasi.“
Bábrli bylo jasné, že předtím, než opravdu přistanou, měli by ho na to připravit.
„Já vím, chcete mi vysvětlit, že bych se mohl potkat sám se sebou a že je to nebezpečný, co?“
„Kdyby to bylo takhle jednoduchý...“
Zaphod si jenom povzdechnul.
Ford se tedy ujal slova.
„Tak abych začal od začátku. S vesmírem není něco v pořádku. Všechno nasvědčuje tomu, že kdesi existuje malá mezera, kterou je potřeba najít a vyplnit, aby tenhle vesmír mohl dál existovat. Proto jsme tu všichni. Proto jsi tu i ty. Najít Nový Důvod.“
„Nechápu.“
Bábrle to tedy zkusila jinak.
„Ta věc se má tak. Ty jsi v jedné ze svých knih napsal, že bychom toho věděli mnohem víc o povaze vesmíru, kdybychom znali odpověď na to, proč si onen květináč, tedy já, myslel: Cože? Už zase?
Něco nebo někdo to zřejmě ví a taky ví, že jedině tím, že se všechno odehrálo tak, jak se doposud odehrálo, je jediná cesta, jak zachránit vesmír před koncem. My jsme se tu z toho důvodu objevili. To je jedna věc, kterou bys měl vědět. Vím, že o tom nic nevíš, ale to nikdo z nás.“
„Na tohle jste mě chtěli připravit? Ale vždyť to je celkem pochopitelný.“
Když viděli Douglase, jak si oddychl, že neuvidí sám sebe, a že všechno je to v podstatě o zachránění vesmíru, a neměl ani zdání o tom, že tam dole je Jane a Polly...
Nikdo z nich neměl to srdce mu říct, že je de facto dva roky mrtev. Seriózně a nevratně. Všichni mlčeli, protože sdělit někomu, že je mrtvý, není jedno z největších potěšení, co vás může potkat. Nechali situaci vyvinout se samu.
„Může tě potkat cokoliv, jak jsi viděl. Tak to tak ber, slib mi to.“
Bábrle se mu snažila alespoň trochu pomoci.
„Jasně, babičko. To víte, že jo. Vždyť jsem přeci Douglas Adams, nebo jste zapomněla?“
„No právě.“
„Připraveni?“
Zaphod stál za velitelským stanovištěm a s velkým hraným úsměvem zmáčkl tlačítko Automatické přistání.
Pak loď tiše prosvištěla atmosférou a snesla se na zem. Bylo to na zahradě u Rejžků. Trolejbusy stály před domem, slavnostně nazdobené. Slunce zrovna vycházelo. Ptáci začínali štěbetat a vypadalo to na krásné počasí.
Na obloze ani mráček.
„Je sobota 1. května 2003, 6 hodin 34 minut středoevropského času. Město Kmint. Poloha: 15 stupňů zemské délky a 24 stupňů zemské šířky. Předpověď počasí za 20 sekund.“